Praxe je ovšem tristní. Řada elektronických přístrojů zalitá uvnitř pryskyřicí – součásti zařízení tedy nelze jako u starších mobilů měnit. Při opravě aut se již nemění poškozený díl, ale „sestava“, blatník už se nevyklepává, ale mění, atd. Co se děje s velkým množstvím plastových poničených dílů karoserie netuším. Sedačky z polyuretanu s ocelovými pery uvnitř jsou nesporně také tvrdým oříškem.
Hlavní problém nastává při důkladném třídění odpadu – ať již komunálního nebo průmyslového. Vznikají zde mj. hory pneumatik a komplexní plastový oříšek.
Pokud jde o pneumatiky, řešení si dokáži představit. Obrus ze starých pneumatik – z částice o průměru cca 1 mm lze použít do asfaltové směsi na obalovnách a v zahraničí se tak běžně děje. U nás je praxe velmi omezená a jindy velmi aktivní MŽP si věci vůbec nevšímá. Kord je buď textilní – ten je v cizině běžně zpracováván mj. na povrchy hřišť. U nás jsem podobné tendence dosud neobjevil. Ocelový kord je recyklován. V ocelárně po slisování jde o vhodnou vsázku.
Pojďme se podívat na komunální odpad. Zde se podařilo přesvědčit naši veřejnost o vhodnosti třídění a po počátečních rozpacích jsme v rámci EU jedni z nejlepších.
Při jednání v EP, kdy se diskutovala cílová procenta ve třídění skla, papíru i plastů jsem měl vždy dobrý pocit předstihu před našimi kolegy z většiny zemí Unie.
Dnešním problémem v České republice již není vytřídění jednotlivých složek z průmyslového a komunálního odpadu, ale jejich další zpracování.
Papír lze totiž recyklovat pouze omezeně a plasty, kterých je několik různých druhů (podle chemického složení) se poměrně obtížně zpracovávají. Na jedné straně jsou lamináty a různé vrstvené materiály, na druhé straně různě znečištěné plastové výrobky z jednoho druhu plastu.
Velmi instruktivní je návštěva úpravárenských linek pro zpracování jednotlivých separovaných materiálů z komunálního odpadu. U papíru jde o třídění podle druhů. U střepů jde o čištění a třídění podle barvy a složení. Přitom většina průmyslově vyráběných skel má velmi podobné složení a drobné příměsi v zásadě nevyvolávají problémy. Linky odstraňují kovy, větší kousky papíru a plastů a hlavně keramické příměsi. Střepy lze plnohodnotně recyklovat bez omezení.
Velmi zajímavá je proti těmto příkladům linka na úpravu plastů. Jsou zde vybírány prodejné materiály – do 20% separovaných plastů – a zbývá směs, kterou dnes neumíme racionálně zpracovat.
Co se vybírá? Jde o plastové lahve – poměrně velmi čisté, které se rovnou třídí podle barvy a materiálu a o čisté fólie. Vytříděné lahve od vod a minerálek jsou dobře prodejné, podobně lahve od pracích prostředků a aviváží a fólie. V české republice se takto „vrací“ přes 75% plastových lahví. Zbylá směs plastů je lisována do balíků – cca 1 m kubický a zatím skládkována.
Nevím, jaká je situace na MŽP, ale osobně jsem se seznámil s několika poměrně dobře zpracovanými projekty na tepelné zpracování těchto materiálů. Zatím si ovšem nikdo netroufá spustit větší provozní linku. Princip je prostý. V retortě bez přístupu vzduchu plasty zahřát a tím získat olejové a plynné uhlovodíky – podobně jako při zpracování uhlí či ropy a tyto produkty dále zhodnotit. Nejslibnějí vypadá kogenerační jednotka s výrobou elektřiny a tepla. Pevný grafit – zbytek po destilaci – má rovněž zajímavé využití v řadě průmyslových odvětví. Podle podmínek při zplynování získáme různé produkty.
Právě tato část separovaného plastu zoufale čeká na zpracování. Přitom by podobně bylo možné zpracovávat i jiné plasty – například z průmyslového odpadu i z automobilů

Z těchto poznámek je snad zřejmé, že mezi 256 různými druhy odpadů je komunální odpad důležitým problémem, ale že klíčová není ani u plastů problematika lahví – tu máme poměrně dobře vyřešenou, ale směs ostatních plastových separovaných odpadů. Ujme se tohoto světového problému někdo ze zodpovědných politiků a členů vlády??
Finské předsednictví má ve svých cílech podporu „cirkulární ekonomiky“ – a co my?

V Teplicích dne 5 října 2019 Jaromír Kohlíček